Příprava dárce na darování krevních kmenových buněk ze žíly pomocí separátoru
1. V přípravě dárce před tímto typem odběru je třeba jeho krvetvorné buňky krátkodobě namnožit a vyplavit z obvyklých míst v kostech do krevního oběhu. K tomu slouží tzv. růstový faktor pro granulocyty (G-CSF), látka běžně regulující počet bílých krvinek v organismu. Dárce jej dostává ve formě malých podkožních injekcí 4 dny před odběrem. Potřebný počet předplněných injekcí (v dávce podle své tělesné hmotnosti) dostane dárce při předchozí návštěvě Předodběrového („work-up“) centra ve Fakultní nemocnici v Plzni. Injekce si pak nechá píchat na základě předchozí domluvy jednou denně ambulantně ve zdravotnickém zařízení v místě bydliště. Poslední injekci G-CSF dostane dárce v den odběru již na lůžkovém oddělení Odběrového centra v Plzni.
Postup při darování krevních kmenových buněk ze žíly pomocí separátoru
2. Večer před odběrem nebo nejpozději časně ráno v den odběru dárce přijede do Odběrového centra Fakultní nemocnice v Plzni, kde jej službu mající lékař přijme a vyšetří.
Při vlastním odběru leží dárce na lůžku a cestou hadiček a jehel, zavedených do žil na předloktí je napojený na krevní separátor. Ten z protékající krve dokáže oddělit přesně ten typ buněk, který chceme z krve nastřádat. Krev z jedné žíly je vedena do přístroje, kde se z ní oddělují cirkulující kmenové buňky. Celý zbytek krve se dárci průběžně vrací cestou druhé žíly do těla. Napojení na separátor je zcela bezpečné, chod přístroje je mnohanásobně jištěn systémem kontrolních mechanismů přístrojového počítače.
Jeden odběr kmenových buněk trvá přibližně 4 hodiny.
Množství krvetvorných buněk, potřebných k transplantaci, se někdy získá od dárce jediným odběrem, asi v polovině případů je ale potřeba provést ještě druhý odběr následující den.
Napojení na separátor je o trochu složitější tehdy, má-li dárce na předloktí slabé žíly. Přístroj totiž ke správné funkci potřebuje průtok krve určitou rychlostí. Taková situace se řeší tím, že dárci se po předchozím souhlasu zavede na dobu odběru dvoucestná plastiková hadička – kanyla – do stehenní žíly pod tříslem. Zavádění kanyly se provádí v místním umrtvení (lokální anestézii) a proto téměř nebolí, jen umrtvovací roztok chvilku „štípe“. Nepříjemné je pouze to, že jsou-li zapotřebí dva odběry (ve dvou po sobě následujících dnech), dárce se zavedenou kanylou takový čas většinou proleží. Větší pohyb se nedoporučuje kvůli šetření žíly a případnému riziku ucpání kanyly sraženou krví. Po skončení odběru se kanyla jednoduše vytáhne, místo vpichu do žíly se po 1-2 hodinové kompresi (mačkání) samo stáhne a zacelí.
3. Dárce, který absolvoval separaci přes žíly na předloktí, může být – pokud si to přeje – za 2-3 hodiny po skončení odběru propuštěn domů. Dárce, který byl na separátor napojen pomocí žilní kanyly, zůstává po vytažení kanyly do rána následujícího dne pod dohledem v nemocnici, pak může být bezpečně propuštěn. Žádná pracovní neschopnost opět není potřeba.
Vedlejší účinky a komplikace spojené s darováním pomocí separátoru
1. Související s podáváním růstového faktoru před odběrem
Při podávání růstového faktoru G-CSF stoupne u dárce přechodně i počet normálních bílých krvinek. Citlivější lidé mohou na sobě pozorovat příznaky podobné jako při chřipce – celkovou „rozlámanost“, bolest hlavy , kloubů nebo mírně zvýšenou teplotu. Tyto subjektivní příznaky jsou očekávané a odeznívají zpravidla do 24 hodin po podání poslední dávky G-CSF.
Návrat krevního obrazu k normálním počtům se u dárců sleduje při následných ambulantních kontrolách v místě bydliště. Přechodně zvýšený počet bílých krvinek klesá během několika dní, plná normalizace krevního obrazu se očekává do 3-4 týdnů. V současnosti není zatím jednoznačně prokázáno, zda G-CSF zvyšuje či snižuje individuální riziko vývoje nádorového onemocnění. Na základě sledování zdravých jedinců, kteří dostali G-CSF, nebylo dosud prokázáno dlouhodobé riziko podávání růstového faktoru. Po celém světě a samozřejmě i u nás probíhá řada studií k objasnění možného dlouhodobého vedlejšího efektu G-CSF.
2. Související se samotným odběrem
Při separaci krevních krvetvorných buněk odpadá potřeba narkózy, některým lidem ale nemusí vyhovovat několikahodinové ležení v jedné poloze. Citlivější lidé mohou vnímat jednak nepříjemné pocity při zavedení jehly do žíly, většina dárců pak během separace brnění prstů nebo kolem úst, které souvisí s podáním protisrážlivého roztoku citrátu. Ten musí v průběhu separace přikapávat ke krvi, protékající hadičkami, aby se v nich nemohla srazit. Po skončení separace se citrát z těla rychle vyloučí a nezůstávají po něm žádné stopy. Případné brnění lze v průběhu odběru dobře ovlivnit podáním vápníku, který účinky citrátu v těle blokuje.
Velmi vzácná je při separaci celková reakce se závratí až kolapsem, způsobená pomalejším přizpůsobením krevního oběhu při průtoku krve přístrojem nebo nepřiměřenou psychickou reakcí (strach, nervozita). Na tyto možné stavy je personál separačního centra připraven a umí je aktuálně řešit.
Po separaci se objevuje v některých případech přechodný, většinou nevýznamný úbytek krevních destiček. Jejich počet po odběru se ale sleduje a pokud by došlo k jejich významnějšímu poklesu (s možným následkem zvýšeného sklonu ke krvácení), další separace se již neprovádí. V místě zavedení jehly či kanyly do žíly může dojít ojediněle ke krevnímu výronu (modřině) či k následnému zánětu žíly. Riziko této komplikace je sníženo správným stlačením a ošetřením místa vpichu po odběru. Nelze plně vyloučit ani rozvoj byť vzácných, ale život ohrožujících komplikací jako je orgánové krvácení, cévní mozková příhoda, infarkt myokardu či srdeční selhávání. Nebezpečí těchto komplikací minimalizuje důsledné předodběrové vyšetření a preventivní vyloučení všech dárců, u nichž by bylo možné předpokládat třeba jen minimální sklon k podobným problémům.
